středa 27. února 2013

Den jde strávit různě

Dobré odpoledne.
V noci jsem toho moc nenaspala - patrně protože mě chytla migréna jako řemen a ležela jsem několik hodin ve tmě, prášky z lékárny ani od neuroložky nezabraly, kapky s bylinek taky ne. Studený obklad, otevřené okno, všechny ty babské rady... taky nic.
Ale včera odpoledne jsem se konečně podívala na film: Je to i můj život. A zatraceně, plakala jsem jako malý harant. Myslela jsem si, že to se mnou nic neudělá, ale omyl.
Prostě jsem ležela a jen mi tekly slzy, vždy´t ani já sama, a to relativně zdravá, nevím kolik mám času. Mužu .... mužu umřít za týden stejně tak jako v devadesáti.
Abych tyhle chmurné myšlenky zahnala, udělala jsem dneska velký úklid, přerovnala skříně, chvíli žehlila.....
Myslím, že jsem tenhle den strávila dobře.

pondělí 25. února 2013

"Jarní prázdniny"

Taky jste někdy přemýšleli nad pojmem jarní prázdniny?
Slyšíte tam to JARNÍ stejně jako já? Někdy mi to přijde jako ironie, vždyť předvčerejšky sněžilo tak, že ani ven se nedalo vystrčit nos. Teď taje a sníh je pryč, místo toho se objevila slehlá tráva a všude je bláto.
Pro mě však pojem prázdniny nijak moc neplatí, peču a vařím, učím se a kontruluju maturitní témata. Moc mi to nejde.
Noťas mám u přítele v opravě, takže píšu na velkém, starém počítači, který má nejlepší léta za sebou. Což ještě zhoršuje situaci, protože jeho reakční doba je stejná jako moje po 4 dnech bez spánku.
Tak jsem doma a všichni mi lezou na nervy - matka a sestra neustále pískají na flétny. Panebože jak tohle nesnáším. K tomu mám už třetí den urputnou bolest hlavy - a ne, nepřepískla jsem to s alkoholem, chodím spát v devět a dodržuju režím.  Prášky nezabírají, čaje taky ne. Otec lítá, protože má hodně práce. A já sedím nad vývojovou psychologií prenatálního období a říkám si, cože to vlastně dělám.
Skutečné prázdniny tohle.

Taky jsem se dneska ve tři ráno rozhodla, že se naučím číst brailovo písmo. Je jednoduší než znakové. V bralovu písmu máte prostě znaky a ne slova, teoreticky stačí naučit se nějakých 50 znaků - a pak už skládáte. Jediný problém je hmat, který jakožto člověk s poměrně normálním sluchem (na pravé ucho po půlročním plísňovím zánětu mírně hluchá) a zrakem (brýle nosím a nenosím - jen když začne pobolívat hlava tak je beru).
Člověk ve spánkové deprivaci dělá strašné blbiny.

Dneska mám v plánu upéct pravý Estonský Kringel. Ano vím, že to zní jako název nějakého piva ale ve skutečnosti je to velice dobrý dezert.

Já jdu realizovat své plány.
Adié

PS: 18.30 Estonské kringle jsou nakonec dva, jeden už se peče v troubě. 
PS 2 : Hurá, Estonský kringel chutná skutečně užasně. Tři hodiny práce proti téhle chuti je něco málo.....


neděle 24. února 2013

Kuchařské pokusy

Přiznám se, do nedávna jsem nesnášela vaření a pečení. Rok na zpět jsem objevila kouzlo pečení - ten pocit když vyklápíte horkou bábovku a doufáte, že to pujde dobře je něčím pěkný. Za chvíli uvidíte jak se to povedlo. Někdy se to totiž vydařit nemusí, ani kdyby jste dělali sebevíc. Bábovka se chytně, dole se trochu spálí  nebo se začně drobit - a to i v případě že jste použili váhu s přesností na miliontinu miligramu.
Je to adrenalin - někdo skáče s mostu a někdo holt vyklápí pečivo......

Dneska jsem se ale zcela spontálně pustila do vaření, dědeček nedávno vzpomínal, že už dávno dávno neměl česnekovou polévku. Nějak jsem to zastrčila, ale když jsem si předvčera koupila časopis a v něm byl jednoduchý recept na tradiční česnekačku, vzala jsem to jako znamení a nakoupila suroviny. Abych řekla, dědečka si velmi vážím, a jsem ráda když mu můžu udělat nějakou radost - dokáží ho potěšit jednoduché malé věci jako to, že mu nastrouhám mrkvový salát, spáruju ponožky, vyžehlím tričko.
A tak jsem dneska vstala v sedm a pustila se do vaření. Oloupání brambor, uvaření, krájení, udělání vývaru - vše šlo jako po másle. Dokud jsem se nedostala k tomu zrádnému česneku!
Prostě nechtěl jít oloupat, hned první stroužek se vzpouzel. Vzala jsem jiný a bylo to ještě horší. Řeknu Vám, nejtěžší na tom bylo právě to oloupání 12 stroužků česneku (a taky bych řekla,že to trvalo déle než samotné vaření).
A pak hodinu a půl vaření na mírném ohni, aby byla chuť jak se patří.

Ale zvládla jsem to, a tak mám uvařený velký hrnec česnekové mňamky a opražený chleba. Ještě rozpustit trochu sýru a kolem dvanácté se bude servírovat.
Vlastně to nebylo vůbec těžké ačkoliv kolikrtá jsem si během uplynulých 3 hodin povzdychla - ach ten zatracený česnek!

PS: Já si přečtu zprávy a jdu povysávat. Inu GOOD LUCKY

pátek 15. února 2013

Vzpomínky

Občas ještě zabrousím na Téma týdne. A tohle se mi líbilo. 
 
Vzpomínky jsou kapky bolesti
kostlivec ve skříni zachřestí
ukápne slza do klína
má mysl k dávnu se upíná
Rozezní se struny v mé duši
a tok času se přehluší
....

Málá dívenka v zahradě
ovečky pasou se v ohradě
na stromech barví se listí
vítr potichu sviští
Přichází dědeček s čagánkem
psem černým jak úhel - Bobánkem

Na hrušce u potoka, tam kde sráz
jezíko v zimě pokryje mráz
ještě než zavře se opona
poslední představení se koná
Lodičky s novinového papíru
černobílé jak klávesy klavíru
unáší námořníky k moři
a les se do ticha ponoří

Babička volá z kuchyně
pojďte než večeře vystydne
a v zahradě už se sešeří
to noc a den síly přeměří
Za kamny stočená v klubíčko
má kočka se jménem Sluníčko..




čtvrtek 7. února 2013

Krátké zpráva z dneška

V noci jsem naspala obdivuhodné 4 hodiny, uši mě bolely jak čert a prášky nezabíraly. Zabrala jsem až kolem 6té, a to na dvě hodiny, další dvě hodiny jsem spala od 11 do 1 (v noci).
To jest nebetyčný výkon. Zajímavé je, že se ani necítím moc unavená.