Po dlouhé době jsem včera šla na praxi, a aby to bylo lepší hnedka nové oddělení, Ortopedie. Inu proč ne? I těšit jsem se těšila a to se mi na praxi stalo poprvé. Ale brzy jsem poznala, že to bylo předčasné.
Dosud jsem po návratu z nemocnice chodila maximálně kilometr denně a i to mi trvalo značnou dobu, a navíc jsem poté pořádně odpočívala nicméně praxe odvolat nešla.
Hned ráno jsem zjistila, že to co mi s lékama projde ve škole na praxi rozhodně nepujde. První problém nastal v tom, že musím brát přesně v osm hodin ráno. Jenže to je na oddělení největší frmol, takže jsem si je vzala až v devět při rychlosvačině - naházela jsem do žaludku a šlo se. Navíc mám dost přísnou dietu, hodně věcí nesmím a s toho co smím energie získám tak na přežití.
Takže vznikly hned dva problémy naráz, a aby toho nebylo málo, jsem po tom trochu zpomalená. Ne moc ale trochu jo, navíc strach z nového oddělení, všecko nové a neznámé - no a bylo to. Konec,
Reagovala jsem zpomaleně, nebyla jsem schopná se soustředit, den tragédie.
A k tomu jsme šli odpoledne místo na vyučování do stomické ambulace. Maličká místnustka, kde se nás těsnilo třicet. Rozhodně jsem si nemohla sednout a stále jsem skoro hodinu. No do šatny na převlečení jsem šla 15 minut - a to je to 50 metrů! Cesta ze šatny do školy, cca 300 metrů byl horor - to už mě musela Verča podpírat, nebyla jsem schopná vůbec došlápnout.
Ve škole jsem sedla, a už nevstala. Prostě jsem nevstala. Zvedla mě Filip, a nějak jsem došla na sousední školu, kde mě čekal přítel. Když mě viděl, spráskl ruce a odtáhl mě na autobus. Volala jsem mamce ať přijede k zastávce a vezme mě.
Prostě konec. Už zase nechodím. Dneska je to trochu lepší, hlavně proto, že jsem zatím šla pouze jednou pro sklenici vody a jinak ležím.
Probírám se receptama, přemýšlím co dobrého bych zase upekla. Ale vím, že tento týden to nebude a příští asi taky ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat